K focení patří také cestování a já bych se rád podělil o několik fotografií a zážitků,
které jsem si přivezl z Maroka.
Původně odpočinkově laděná dovolená se po dvou dnech změnila v poznávací. Vždy se na dovolenou a odpočinek těším, a když se na ní konečně dostanu, tak po dvou dnech zevlování začnu uvažovat, čím se zabavit, nebo co dělat. Prostě nejsem ten, který se vydrží povalovat týden v kuse na pláži.
Po prvním výletě organizovaným cestovkou jsem přijel s pocitem, zda to vůbec stálo za ty prachy.
Druhý den jsme si půjčili auto a vyrazili na vlastní pěst. Nikdo neměl tušení kam a kudy pojedeme. Po nějakém čase jsme dorazili na místo, které připomínalo skoro poušť. Uvažovali jsme kam dál, a jak se dostaneme na místa zmíněné v recenzích Maroka. Tehdy jsme narazili na Maročana - Berbera, který nám za malou úplatu nabídl, že nás zavede na místa, která v průvodci nenajdeme. Přes všechnu nedůvěru jsme nakonec svolili a to pravé Maroko mohlo začít. Proč říkám to pravé Maroko? Protože pravé poznávání s cestovkou nezažijete! Musím říct, že obavy a místy i troška strachu, kde nás to vlastně vede, mohly být na místě. Kilometry pustiny všude kolem nás, také klidu nedodali. Člověk má hold strach a v mysli mu přistanou různé myšlenky. Nakonec nás ale přivedl na místa, která brala dech.
Po náročném a horkém dni jsme s ním navštívili místní ,,něco jako bistro,,, kde posedávalo několik domorodců. Na doporučení jsme si, sice s menší nedůvěrou, dali místní pokrm. Co si budeme totiž povídat, Maroko není země, která oplývá nějakými velkými hygienickými návyky a čistota zde není úplně prioritou. Totéž platí také i o všude možně povalujících se plastech, které jednou ročně prý sklízejí (no nevím:-D).
Po chvilce čekání na stůl přistály hordy jídla, pití a jako třešinka na dortu pak i doušek (no, on to doušek nebyl:-D) úžasného marockého mátového čaje. Naše největší obava však byla, zda to vše zvládneme zaplatit. Kartou se platit nedalo a naše hotovost činila pár korun. Bankomat by byl v té pustině snad fata morgánou. Jídlo bylo opravdu vydatné a zdaleka jsme nesnědli vše, co nám na stůl přinesli. Měli jsme prostě boule za ušima. Vstřícnost a pohostinnost majitele nás opravdu mile překvapila a při placení si řekl zhruba okolo pětistovky za 4 lidi:). To byl okamžik, kdy jsme se na sebe podívali a já se zeptal nesměle, zda za každého z nás?! Majitel odpověděl, že je to cena za vše, a protože já tomu nemohl uvěřit, ptal jsem se znovu, zda rozumím správně a cena je za nás všechny. S úsměvem odpověděl, že ano.
Foto z hodování bohužel chybí, jelikož jsme byli hladoví jako vlci a vše snědli dřív, než nás to napadlo vyfotit:). Nakonec nás místní domorodec navedl na cestu zpět k civilizaci a rozloučil se s námi. Dnes už si nepamatuji přesnou částku, ale za tuto několika hodinovou jízdu si vzal na naše peníze prostě pár kaček.
Během dne vznikly pak třeba fotografie z chýše, kde pobýval rybář a nebo několik fotek z cesty k přírodní rezervaci.
Žádná cestovka Vám nenabídne ani polovinu zážitků. A proto, nebojte se občas i zariskovat, oslovit místní, a poznáte krásy přírody a zážitky k nezaplacení:). Maroko Vám vřele doporučuji navštívit a nebát se místních. Jsou velmi přátelští, pokud jste přátelští také Vy! Více se už rozepisovat nebudu, jelikož doufám, že více budou říkat mé fotografie a vy se rozhodnete pro návštěva Maroka a na vlastní pěst prozkoumáte krásy této země:).
