Hezký den.
Jak jsem se dostal k focení? Tak tuto otázku, avšak v několika různých formulacích, už jsem dostal mnohokrát.
A po pravdě?
Asi před 16ti lety jsem začínal jako mladý, nadšený Dj v místních klubech, kde jsem se poznával s nadšenci tohoto "oboru". Hrával jsem s kolegy, kamarády, ale také jsem hostoval v klubech nejen po celé ČR.
A po určité době vyvstala otázka: „Jak naložit s časem?!“ A poté přišla ona "spásná" myšlenka - koupím si foťák! Musím uznat, že to nabralo opravdu rychlý směr a já začal uvažovat - jaký, odkud, jakou značku, objektiv, blesk a co vlastně vše potřebuji...?
Tehdy jsem narazil na první překážku, které se nevyhne žádný začínající fotograf - co vlastně koupit za rozumnou cenu?
Součet nejnutnějších komponent (tělo, objektiv, blesk, karta, brašna) totiž vyšplhal nad 30tis., a to za naprosto průměrnou fotosestavičku pro amatéry.
Tak a tady začíná story, kterou důvěrně zná každý fotograf.
Po několika odfocených akcích jsem začal pátrat po způsobu, jakým se dostat k vytouženým fotografiím, které jsem vídal všude kolem sebe. Sváděl jsem opravdový boj s nastavením aparátu, a také postprodukčím procesem a hlavně sám se sebou :).
Po čase vše pomalu začalo vypadat dle mých představ a dokonce se fotky začaly líbit i lidem:). Takto jsem trávil několik let mezi Dj, pultem a foťákem a musím uznat, že to byla velice dobrá zkušenost. Nekonečný boj se světlem, protisvětlem a vrávoráním Párty People's mě naučil opravdu mnoho. Focení nečekaných momentek, nečekaných záblesků světel a vnímání celého děje bylo nakonec víkendovou rutinou, která mě posunula k nafocení několika portrétních fotografií.
Zde nastal další podstatný bod mé cesty k „lepší“ fotografii.
Najednou nebylo důležité zachytit jen reálný děj, ale neopakovatelný výraz jedné osoby, která plně spoléhá jen a jen na mě. Toto se ukázalo jako opravdu těžká disciplína! Nejde jen o to zvládnout samotné focení, ale také techniku a prostředí. Vše vnímat jinak a také jinak přistupovat.
A jak už to bývá, postupně jsem přicházel na další podstatný fakt. A to, že technika je pro tento účel nedostačující:/.
Po pročtení všemožných článků jsem pochopil, že portrétní fotografie si žádá kvalitní full frame snímače a jak se říká "pevné sklo". Jde to i se zoomy a APSC, ale dnes už vím, že ne zdaleka tak efektně jako by se zdálo. NE - fotografie není opravdu o Photoshopu :). Je to součet obrovských zkušeností, techniky, jisté dávky štěstí a nápadu.
A toto zjištění mě postavilo před otázku, zda investovat do lepší techniky?!
Má cesta k portrétní a hlavně svatební fotografii naplno odstartovala paradoxně právě na mé vlastní svatbě.
Fotografa si vybrala Žena právě pro jeho nevšední a nápadité fotografie, které mi ale v předsvatební dny opravdu neříkaly vůbec nic.
V té době už jsem dávno jak se říká "vyhořel".
V průběhu svatebního dne jsem Fotografovi moc pozornosti nevěnoval, spíše žádnou. Byl to prostě nutný prvek svatby - „fotograf“.
Vše zásadní se začalo odehrávat v odpoledních hodinách, kdy jsme společně odešli na focení. Jeho práce nabírala na obrátkách, a tak jsem se začínal pokukovat také na pořízené fotky a musím říct, že mě opravdu nadchly! Najednou jsem viděl, že právě „ty“ efektní fotky, se opravdu dají udělat hned a dokonce nepotřebují ani zásahy kouzelníka jménem Photoshop.
Tady se odehrála ta zlomová chvíle, kdy jsem mu řekl o mém focení, technice a syndromu vyhoření. On se jen usmál a nevěnoval tomu nijak zvlášť velkou pozornost. Ve večerních hodinách se rozloučil a odjel. My se dále věnovali hostům a užívali svatby naplno.
Jenže mě stále několik dní poté vrtalo hlavou, zda je možné se k podobným fotkám vypracovat také. Troufalým telefonátem jsem mu po pár dnech líčil svůj problém a tehdy mě pozval na jeden ze svých workshopů, který mi změnil pohled na fotografii jako takovou úplně od základů.
A co říci na závěr?
Nestačí pouze chtít fotit, ale nebát se a být otevřený novým věcem a mít velkou trpělivost a jasnou představu o tom, čeho chcete dosáhnout!
Zpětně musím ocenit, že zkušenosti z focení na diskotékách, mi daly hodně a já se naučil to, že nikdy není nic tak, jak si přejete a nejlepší fotky jsou právě ty neplánované a neočekávané.
Je nutné si uvědomit, že focení svateb je nejnáročnější disciplína v odvětví fotografie, jelikož okamžiky se již nedají vrátit nikdy zpět.
Na závěr přidávám také pár pravdivých sloganů:
- Když fotografujete, otočte se. Nejlepší záběr se může skrývat za vašimi zády.
- Budete šťastni, pokud vyfotografujete jednu, možná dvě opravdu dobré fotografie za rok.
- Nejde o to nač se díváš, ale co vidíš.
- Je třeba si uvědomit, že fotografie je jazyk jako každý jiný. Proto chci-li ho používat, musím mít co říct a umět to říct.
Děkuji vám za pozornost a brzy zase nějaký zajímavý článek připravím :).
Kamil Kubjatko